Bruno Giordano, asi 1548 – 17. 2. 1600, italský myslitel; tvůrce panteistické přírodní filozofie, jíž vyvrcholilo renesanční myšlení. Vzdělaný dominikán; opustil řád a prošel celou Evropou (1588 v rudolfínské Praze). Filozoficky ovlivněn antikou, M. Kusánským a B. Telesiem; představitel renesančního hermetismu. Korigoval Koperníkův heliocentrismus (ani Slunce není absolutním středem vesmíru). Svět chápal jako nekonečnou a nezměrnou dynamickou jednotu; základem je “jedno” jako nerozvinutá příčina všeho, která zároveň obsahuje možnost všeho; stavebními kameny jsou monády (O příčině, principu a jednom). V univerzu viděl nezměrnou nekonečnost s bezpočtem sluncí, hvězd a světů, stále kolotajících; vesmír je plný života. Také v lidských dějinách spatřoval nekonečné vývojové možnosti a vyvodil z toho morální závěry; ostře napadal náboženskou nesnášenlivost. Autor komedie Il candelaio (Svíčkář). Ovlivnil četné myslitele, např. B. Spinozu, G. W. Leibnize, J. G. Herdera, J. W. Goetha. Spory s církví vyvrcholily jeho upálením v Římě.