Descartes [dekart] René, latinsky Renatus Cartesius, 31. 3. 1596 – 11. 2. 1650, francouzský filozof a vědec (matematik, fyzik, fyziolog); tvůrce novověké koncepce subjektu, zakladatel novověkého racionalismu a vědeckého objektivismu. Účastnil se třicetileté války (snad i bitvy na Bílé hoře), 20 let žil v liberálnějším Nizozemí, zemřel ve Švédsku. Rozhodujícím způsobem přispěl k novověkému pojetí přírody jako nekonečného, matematicky propočitatelného a předvídatelného univerza. Usiloval o vytvoření autonomní filozofie, opírající se o suverenitu lidského rozumu a vybudované z pravd, jež by měly nespornost pravd matematických. Za základní princip filozofování stanovil bezprostřední evidentnost (jasnost a zřetelnost) poznatku (Rozprava o metodě). Pevné východisko filozofování nalezl pomocí metodické skepse v sebejistotě myslícího (pochybujícího) Já (latinsky ego). Ego interpretováno jako “myslící věc” (duchovní substance) protikladná přírodě jako “rozprostraněné věci” (hmotné substanci). Nad oběma substancemi stojí třetí, tzv. neomezená substance – Bůh. Přírodu (hmotu) chápal jako geometrické tvary a souřadnice; její poznání se proto uskutečňuje v rozumu abstrakcí. Jeden ze zakladatelů analytické geometrie; zavedl pojem funkce a proměnné veličiny a soustavu pravoúhlých (kartézských) souřadnic. Na Descarta navázalo bezprostředně karteziánství, poté zejm. B. Spinoza. Svou fyzikou Descartes ovlivnil zejm. francouzský materialismus 18. století, racionalistickým budováním filozofie vytvořil její vzor pro osvícenství 18. – 19. století. Ve 20. století považován za otce moderního subjektivismu. Další díla: Úvahy o první filozofii, Pojednání o vášních a jiné.