Významné osobnosti ekonómie!!!

Ekonómia ako veda, ucelený systém poznatkov, má podstatne kratšiu, len niečo vyše dvestoročnú históriu. Je spojená so vznikom kapitalistického tovarového hospodárstva. Historickým prelomom bol vznik klasickej ekonómie. Medzi jej najvýznamnejších predstaviteľov patria W. Petty,  J. B. Say,  A. Smith,  D. Ricardo,  T .R .Malthus, K. Marx, J. M. Keyness  a ďalší.

Petty, sir William, 26. 5. 1623 – 16. 12. 1687, britský ekonom a statistik, mj. sekretář Cromwellův. Jako původce pracovní teorie hodnoty je předchůdcem klasické ekonomie. Zavedl statistické a demografické metody do ekonomie a spolu s J. Grauntem patří k zakladatelům politické aritmetiky (dílo Five essays in political arithmetic – Pět esejí o politické aritmetice).

      Tento všestranne vzdelaný človek nehľadá zdroj bohatstva spoločnosti vo sfére obehu, ale vo výrobe. Vytvoril základy teórie pracovnej hodnoty, ktorou vysvetlil aj také ekonomické kategórie ,ako je cena mzda ,renta, úrok. Podporoval rozvoj výroby pre trh a chápal súvislosti medzi peniazmi a výmenou tovarov.  

Say [se] Jean Baptiste, 5. 1. 1767 – 15. 11. 1832, francouzský ekonom, národohospodář. Původně novinář, literaturu a politiku, později za Napoleona I. krátce ve státní službě. Od 1815 přednášel politickou ekonomii a 1819 se stal řádným profesorem ekonomie na univerzitě v Paříži. Je pokládán za zakladatele klasické ekonomie ve Francii. Zasloužil se o rozšíření Smithova učení. Zabýval se teorií výrobních faktorů, hodnoty a odbytu. Připisuje se mu členění ekonomiky na výrobu, rozdělování a spotřebu. Hlavní dílo: Traité d’ économie politique (Traktát o politické ekonomii).

Smith [smis] Adam 5. 6. 1723 – 17. 7. 1790, britský filozof a ekonom. Profesor logiky a morální filozofie na univerzitě v Glasgowě, 1787 – 89 rektor. Autor četných prací z oboru morální filozofie, proslavil se však zejména svým hlavním dílem z oboru ekonomie An Inquiry into the Nature nad Causes of the Wealth of Nations (Zkoumání o povaze a příčinách blahobytu národů), v němž spojil úryvkovitá hlediska svých předchůdců do ucelené filozofie společenské a národohospodářské, podal v něm systematický výklad liberálních hospodářských idejí 18. století a zakládá jím vlastně klasickou ekonomii.

     Adam Smith bol nadšeným stúpencom  a hlásateľom hospodárskej slobody(liberalizmu). Nikto pred ním nehlásal liberalizmus tak otvorene ,zrozumiteľne a dôsledne a pritom optimisticky. Smith nastolil problémy ,ktorých ďalšie riešenie podnietilo rozvoj ekonomickej vedy. Za základ fungovania trhovej ekonomiky pokladal slobodu človeka, slobodu vlastníctva a podnikania.  

Smithova - NEVIDITEĽNÁ RUKA TRHU  Smith predpokladal ,že všetky ekonomické javy a procesy vyplývajú z prirodzenej povahy človeka- egoistu ,ktorý sleduje svoj osobný záujem, a tento je hybnou silou celého ekonomického vývinu. Trhový systém funguje tým dokonalejšie ,čím slobodnejšie môžu jednotlivci sledovať svoje vlastné ekonomické záujmy. Vzniká medzi nimi konkurencia, ktorá prináša

Ricardo [rikardo] David, 18. 4. 1772 – 11. 9. 1823, britský ekonom, bankéř a burzovní makléř. Od 1814 se výlučně věnoval vědecké práci. 1819 člen Dolní sněmovny, kde se zabýval především hospodářsko-politickými problémy. Nejvýznamnější teoretik klasické ekonomie. V návaznosti na dílo A. Smitha vytvořil ucelený teoretický systém. Pomocí poměrně jednoduchého komparativně statického modelu s málo proměnnými objasňoval tehdejší ekonomickou skutečnost. Hlavní dílo: Principles of Political Ekonomy and Taxation (Zásady politické ekonomie a zdanění).

Malthus [maltus, melses] Thomas Robert, 14. 2. 1766 – 23. 12. 1834, britský ekonom a duchovní, jeden z představitelů klasické ekonomie. Proslul zejm. svým populačním zákonem zformulovaným ve spise An essay on the principle of population (Esej o principu populace), ve kterém dokazoval, že lidská populace roste geometrickou řadou, zatímco výroba potravin řadou aritmetickou; přelidnění je přirozeně korigováno válkami, bídou apod. Jeho teorie měla v první polovině 19. století značný vliv; později tzv. neomalthuziánství (důraz na antikoncepci).

 Marx Karl, 5. 5. 1818 – 14. 3. 1883, německý filozof, ekonom a politik. Spolu s B. Engelsem zakladatel marxismu jako vědecké teorie komunistického hnutí; aktivně činný v mezinárodním dělnickém hnutí. 1847 – 48 napsal spolu s B. Engelsem pro Svaz komunistů Komunistický manifest. Po 1849 žil většinou v Londýně. Spoluzakladatel a sekretář I. internacionály; ostře potíral anarchismus (M. A. Bakunin) a učení F. Lassalla. – Zpočátku mladohegelovec, ovlivněn L. Feuerbachem, zejm. jeho teorií odcizení. Později odmítl z materialistických pozic Hegelovo učení o absolutní ideji jako základu světa a materialisticky reinterpretoval Hegelovu dialektickou metodu (dialektický materialismus). Člověka pochopil jako souhrn společenských vztahů, jejichž základem jsou vztahy vznikající při materiální výrobě a dělbě práce (historický materialismus). Na základě podrobné analýzy ekonomického mechanismu kapitalistické společnosti (Kapitál) dospěl k přesvědčení o historickém poslání proletariátu a nevyhnutelnosti nastolení nové beztřídní společnosti, která vyřeší všechny reálné rozpory a problémy a bude znamenat úplnou emancipaci lidstva. Výrazně ovlivnil dějiny 2. poloviny 19. a celé 20. století, inspiroval různé proudy levicově orientovaného filozofického a ideologického myšlení. Další díla: Ekonomicko-filozofické rukopisy, Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva, Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta a jiné.

 Keynes [kejnz] John Maynard, lord, 5. 6. 1883 – 21. 4. 1946, anglický ekonom; profesor na univerzitě v Cambridgi. Působil jako guvernér Bank of England, v době 2. světové války formuloval britskou finanční politiku. Ve svém základním díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz se distancoval od klasické ekonomické teorie, podle níž volná soutěž, liberalizace cen, mezd a úspor vede automaticky k plné zaměstnanosti. Ukázal, že tato možnost je jen zvláštním případem tvorby a rozdělení národního důchodu. Prosazoval intervence státu do ekonomiky podporou investic. Při svých zkoumáních zaměřených na problematiku úspor a investic zavedl veličiny tzv. investičního multiplikátoru a sklonu ke spotřebě, jejichž ovlivněním lze působit ke vzniku makroekonomické rovnováhy.